Novinky
Ministerstvo
Bodování
Nebelvírské x-tero
Letaxová síť
Pro nováčky
Downloads
Ankety

Kniha hostů
SmallChat

Smajlíci

Kolejní soutěž
Učebna historie
Kvíz

Místnost soubojů
Pravidla soubojů
Seznam kouzel

Pokud jsi členem nebelvírské koleje při HPfanklubu, může‘ se zaregistrovat. Získá‘ tím přístup k dal‘ím možnostem těchto stránek.

Právě je online:
1 uživatelů.

Jestli si nevíš rady, nemůžeš se zorientovat na stránkách nebo potřebuješ radu, můžeš navštívit Guestbook.

[ Můj příběh-část III. ]


Typ: povídka
Autor: Kathleen
Zobrazeno: 1877x
Hodnocení: 55%
Obsah:


Babi, nezlob se, ale já u? musím jít domů?? řekla jsem sklesle ?Pozítří toti? začíná ?kolní rok a já si musím je?tě něco dokoupit na Příčné ulici. A pak hurá do Bradavic!? ?Aha, no tak si to tam u?ij, ale slib mi, ?e se za mnou staví? a? zase někdy bude? moct!? řekla babička smutně. ?Slibuji!!!!!? vyhrkla jsem a poslala ji vzdu?nou pusu.


Dal?í den jsem si na Příčné ulici dokoupila pergameny a pár brků. Jenny, mé sově, jsem koupila jídlo a sobě pár cukrovinek. Doma jsem si pak balila a balila a balila? Vlastně jsem nedělala nic jiného, skoro jsem zapomněla na jídlo, ale moje milovaná maminka mi připomněla, ?e bych se mohla najíst.

?Ááá, konečně do Bradavic do čtvrtého ročníku!?řekla jsem si, kdy? jsem se probudila. Nasnídala jsem se, sbalila poslední nutné věci a rodiče mě dovezli do Londýna na nádra?í King?s Cross. Rozloučila jsem se a rozutíkala jsem se proti sloupu mezi nástupi?ti 9 a 10. ?Konečně, kamarádky!? vykřikla jsem a utíkala za *Zlatonkou**. Normálně se jmenuje Majka, ale ona je malá, rychlá, má blonďaté vlasy a je vcelku hezká. Celá zlatonka? Potom jsem uviděla Fifinku a Prepre. Jsou z mrzimoru, ale obě dvě jsou přátelské, chytré a máme s nimi plno společných hodin. Člověk by řekl, ?e jsou sestry. Mají toti? podobnou povahu a skoro stejné nápady a názory, a? na podobu. Prepre má hnědé rovné vlasy po ramena a Fifinka má ?pinavé blonďaté tro?ku kudrnaté vlasy. Fifinka má hnědé oči, ale Prepre je má zvlá?tní. Kdy? je na?tvaná, má je zelené, kdy? je veselá, má je modré a kdy? je v pohodě má je zelenomodré. V?echny jsme si sedly do jednoho kupé ve vlaku. A povídaly, povídaly a povídaly. K večeru jsem začala být unavená, asi jsem stávala opravdu brzo. Na?e povídání u? nebylo tak časté a opět jsme uviděly Bradavice, ná? druhý domov. Vlak pomalu zastavoval, a? úplně zastavil. Přestoupily jsme do kočáru a ten nás dokodrcal a? k Bradavicím. Ve?li jsme do Velké síně a s Fifinkou a Prepre jsme se pro dne?ek musely rozloučit. Se *Zlatonkou** jsme si ?li sednout k nebelvírskému stolu. Ředitelové pronesli pár slov a pak jsme se dali do jídla. Po té cestě mi pěkně vyhládlo. ?Do skřítka, já zase přiberu tak dva kilogramy!? řekla jsem si po vydatné večeři. Jídlo zmizelo, proto?e v?ichni dojedli a Annička nás dovedla k Buclaté dámě. Prváci se asi nějak domluvili, jinak to není mo?né. Proto?e pořád, ale opravdu pořád říkali: ?Óóóóóóó, to je krása, óóóóó!? Bylo to stra?né! Anničce to asi taky lezlo na nervy a u Buclaté dámy se na ně otočila a řekla: ?Já chápu, ?e to je pro vás něco nového, ale u? buďte ticho!? Prváci se zahihňali a byli ticho. Ve?li jsme dovnitř a do svého pokoje. Nalepila jsem plakáty Eminema a Beckhama na stěnu a ?la spát.

?To byla noc!?řekla jsem si ?O čem se mi to zdálo? Já u? nevím, ale bylo to stra?né, asi něco s Temným lesem?? matně jsem vzpomínala. Oblékla jsem se a počkala na *Zlatonku**. U snídaně jsme dostali rozvrhy. ?Jé, máme zase plno hodin s mrzimorem!? vykřikla *Zlatonka**. ?Jé, a zase máme lektvary a přeměňování se zmijozelem?? dodala jsem jen tak nenápadně a otočila jsem se ke zmijozelskému stolu. Kluci na mě vyplázli jazyk a ukázali pár prostředníčků. Na?tvali mě. Vyplázla jsem jazyk a taky na ně ukázala jaké mám krásné prsty? Při?la Annička. ?No Kathleen, to jsme si o tobě nemyslela? Rad?i jsem nic neviděla. Styď se!? komentovala moje počínání. ?Stydím se?? ?pitla jsem. ?Ale patří jim to? dodala jsem jen pro sebe a pro *Zlatonku**.
První hodina byly lektvary. Profesorka Avada.kedavra nám toho dala, jako kdyby bylo pololetí. Druhá hodina bylo přeměňování. Profesorka Ann nám předepsala stra?ně moc knih. ?la jsem směrem k učebně, ale bohu?el jsem nic neviděla přes hroudu knih, kterou jsem nesla. V tom jsem ucítila prudký náraz a v?echny kní?ky byly na zemi. Zohnula jsem se a začala je sbírat. Jen na jedno ucho jsem poslouchala, jak se mi někdo omlouvá. Podívala jsem se nahoru a ztuhla jsem. Nijak mě nebralo, ?e to je kluk a má krásný hnědý oči, ale první čeho jsem si v?imla bylo, ?e byl ze zmijozelu. Jediné, co mě napadlo bylo, jestli mu tro?ku nehrabe. A ne? jsem se vzpamatovala, byly kní?ky v mé ruce a já jsem stála. Pořád jsem na toho kluka zírala a jakoby zdálky jsem sly?ela, ?e se mi někdo říká: ?Jak se jmenuje?? Hej, ty, jak se jmenuje??? ?Kathleen?vyhrkla jsem ze sebe a vrátila se odněkud z vrchu do reality. ?Je?tě jednou se ti stra?ně omlouvám. Ale před chvilkou měla začít hodina přeměňování a já jsem
na ni stra?ně moc pospíchal. Já jsem Ron. Ron Weasley. Ale teď by jsme měli pohnout, jeliko? nás stejnak profesorka Ann asi zabije.? řekl ten kluk. ?Jo jasně. Měli by jsme pohnout. Tak jdeme!? dodala jsem, ale pořád jsem se nemohla zbavit my?lenky, ?e je nějaký divný? Otevřel mi dveře do učebny. Jak jsme čekali, profesorka Ann chtěla vysvětlení. ?Omlouváme se paní profesorko, ale já jsem do ní omylem vrazil a pomohl jí postavit se zase na nohy a vzít jí kní?ky? řekl Ron. ?Dobře pane Weasley posaďte se. A vy taky slečno Giraffe.? řekla profesorka Ann. ?la jsem si sednout ke *Zlatonce**. ?Co se stalo?? zeptala se mě. ?Stalo se přesně to, jak to říkal on.? odpověděla jsem. ?Prosím tě, on tě nezabije, vidí?, nekouká se na nás. Tak mi to mů?e? říct. Neboj, já se na něj budu koukat a řeknu ti kdy má? mlčet.? naléhala na mě. ?Ale proč by mě měl zabít?? nechápala jsem. ?No tak proto, ?e se stalo něco jiného a on ti řekl, ?e ti něco udělá pokud to někomu vykecá?, ?e jo?? řekla napnutě. ?Ale stalo se přesně to, co říkal Ron?? *Zlatonka** mi v?ak skočila do řeči: ?Tak ty u? zná?, jak se jmenuje, hm tak povídej, dali jste si pusu? Proč si mi neřekla, ?e spolu chodíte?!?!? ?Co blbne? *Zlatonko**!!!!!!!! My jsme spolu nechodili, nechodíme, ani chodit nebudeme!!!!!!! A stejnak na to nemám náladu! A znám ho ode dne?ka!!!? vykřikla jsem na ni ?eptem. Ale bohu?el to zaslechla i profesorka. ?Slečno Giraffe a slečno Weasleyová, mů?ete si své osobní problémy probírat po hodině prosím?? ?Jistě? ?pitla jsem. ?A mimochodem, co ty s ním má? společného, ?e má? stejné přímení?? zeptala jsem se. ?Nic! Snad předky, ale já se s ním neznám!? řekla. Tím na?e konverzace skončila.
?No tak *Zlatonko**, snad si se neurazila.? loudila jsem po ní po hodině. ?Proč bych se měla urazit?? ptala se překvapeně, ale přece tro?ku na?tvaně. ?Tak se chvilku poslouchej. V hlase má? pořád tro?ku na?tvaný tón.? odpověděla jsem. ?No, ví?, s tím Ronem dneska? mě u? se líbil del?í dobu, ale nevěděla jsem o něm nic. No a tobě se nelíbil a teď se s tebou baví a já zase nic?? řekla smutně. ?*Zlatonko**, mů?u tě ujistit, ?e se mnou má? pravdu, ale ?e by se se mnou bavil, to zrovna ne. V?dy? jsme se srazili jen dneska.? dodala jsem
se smíchem. ?Zkus si ho víc v?ímat. Doteď jsem třeba nevěděla, ?e se ti líbí. Ani to na tobě nebylo vidět.? zkusila jsem ji poradit. ?Já vím, ale kdy??? nestačila dopovědět větu, proto?e k nám při?el Ron. ?Nechtěla bys jít po vyučování ven?? zeptal se mě. ?No ví?,? podívala jsem se na *Zlatonku**, ale ta to brala v pohodě, aspoň to tak vypadalo, ?tak jo.? ?Dobře, tak v čtyři hodiny před bránou Bradavic.? řekl a ne? jsem stačila něco namítnout byl pryč.
?Promiň *Zlatonko**, chtěla jsem mu říct, jestli by si nemohla jít i ty, ale on zase hned odběhl, jak si viděla.? omlouvala jsem se. ?Ne, to je v pohodě. Bě? s ním. Pak mi v?e povypráví?.? ?Díky a nezlob se.?
Po vyučování jsem loudavým krokem dorazila před bránu Bradavic. Ron u? tam čekal. ?Ahoj!? řekl kamarádsky. ?Ahoj.? řekla jsem sklesle. ?Proč si tak smutná?? zeptal se. ?Já nejsem smutná jen mi vrtá hlavou proč jsi jiný ne? ostatní zmijozeláci?A jak to, ?e si se s takovou povahou dostal do zmijozelu?? odpověděla jsem. ?No sám nevím. Asi proto, ?e můj otec chodil do zmijozelu, ale potom, kdy? jsem se narodil tak se změnil.? řekl a usmál se. ?No jo, ale proč tě Moudrý klobouk poslal do zmijozelu?? nemohla jsem to pořád pochopit. ?Nejspí? proto, ?e jsem zdědil některé vlastnosti po otci, ale nedávám je tak najevo. A ty vlastnosti jsou velmi silné.? přemý?lel. ?Ale teď chci vědět něco o tobě.? řekl a ?ibalsky se usmál. ?A co třeba?? zeptala jsem se ho a úsměv jsme mu oplatila. ?Třeba, z jakého jsi města, jaké má? rodiče atd.? ?Jsem z Worthingu, to je přímořské městečko na jihu hrabství Kent, pár kilometrů od Brightonu. Rodiče mám mudly. Mamka je sekretářka a otec je závodník formule 3000. Asi neví?, co to je viď? Nevadí. Já tu mám časopis s F3000 i s F1. Potom ti ho pučím? Jéé, u? je večeře. Tak jdeme!? ukončila jsem rychle svoje povídání. A? k Velké síni jsme ?li vedle sebe mlčky. Pak jsme se museli rozdělit. Ron ?el ke zmijozelskému stolu a já k nebelvírskému. Oba dva stoly se na nás vrhly jak hladový tříhlavý pes na jídlo. Mě se ptaly na otázky typu: ?Cos s ním zmijozelákem dělala? V?dy? je ze zmijozelu!? atd. U něj určitě bylo to samé, akorát ?e obráceně a tro?ku v drsněj?ím vydání...



<- Zpět na sekci povídky

Hlasování:

Články
Povídky
Básničky
Galerie

Famfrpálový zápas
( 4723x, 16.11.2003, 84% )
POSTAVY
( 6638x, 1.12.2003, 57% )
Minerva McGonagallová
( 3755x, 1.12.2003, 55% )
Larry Kotel
( 2595x, 3.1.2004, 55% )
Můj příběh část II.
( 2243x, 19.12.2003, 55% )

HP:Quidditch world cup
( 3488x, 14.1.2004, 61% )
HP a kámen mudrců, PC hra
( 4803x, 30.11.2003, 54% )
Časoprostorová magie
( 3820x, 13.12.2003, 54% )
Polí?ka vytřela Dagdu :)
( 3454x, 16.1.2004, 54% )

Pravda o pádu lorda Voldemorta
( 3568x, 4.4.2004, 55% )
Kletby které se nepromíjejí
( 3955x, 13.12.2003, 54% )
Lyros pour toi, ma belle ;)
( 3631x, 4.2.2004, 54% )
Pravda o pádu lorda Voldemorta
( 3861x, 9.3.2004, 54% )