Novinky
Ministerstvo
Bodování
Nebelvírské x-tero
Letaxová síť
Pro nováčky
Downloads
Ankety

Kniha hostů
SmallChat

Smajlíci

Kolejní soutěž
Učebna historie
Kvíz

Místnost soubojů
Pravidla soubojů
Seznam kouzel

Pokud jsi členem nebelvírské koleje při HPfanklubu, může‘ se zaregistrovat. Získá‘ tím přístup k dal‘ím možnostem těchto stránek.

Právě je online:
1 uživatelů.

Jestli si nevíš rady, nemůžeš se zorientovat na stránkách nebo potřebuješ radu, můžeš navštívit Guestbook.

[ Larry Kotel ]


Typ: povídka
Autor: neznámý
Zobrazeno: 2595x
Hodnocení: 55%
Obsah:


?il byl jednou jeden klučina a jmenoval se Larry.Chodil na Základní ?kolu do malé vesničky Sviníkova, kde i bydlel. Byl hloupý, ale krásný, jako Tom Cruise (ne kecám). Narodil se 3.6. 1987 nikdo neví kde.. A proto?e měl místo rodičů pěstouny, kteří ho rozmazlovali jako čuníka v ?itě, tak ho nikdo neměl rád, tudí? neměl ?ádné kamarády. Ale bylo to i z jiného důvodu, byl kapku ujetej na křovíčka.. :) Kdy? zase takhle jednou seděl v křovíčku a pokuřoval si máčka. Najednou k němu přilétla vrána a hodila mu po hlavě kamennou desku, na které byl bezva vzkaz.On ten nejtupěj?í človíček, který by se ve Sviníkově na?el byl přijat na nejú?asněj?í ?kolu na světe, na ?kolu čar a kouzel v Nohavicích. Vylétl ze křoví jak kdy? mu hoří koudel u zadku a pádil domů. Kdy? doběhl byl udýchaný, sotva mluvil, tak jen oznámil svým pěstounům , ?e se balí a odjí?dí na jednu zajímavou ?kolu.
Vyběhl do schodů a zamířil do svého pokoje, shrábl v?echno co potřeboval (hračky, oblečení), po chvíli si v?ak uvědomil ?e ani neví kam jít.Jeho otázka se v?ak vyře?ila během minutky.
?Vím na co myslí?? promluvil hlásek za ním.
Larry se otočil a co nevidí človíček, teda jestli vůbec, lilipután.
?Kdo jsi?? vykoktal ze sebe..
? Tě?í mě, Radius Bagrid, jsem uklízečem a zahradníkem v Nohavicích? představil se zdvořile mu?íček, pak ale pokračoval ? jsem tu, proto?e mě prof. Bambus Trumbál po?ádal o tvůj doprovod na nákupy a na nástupi?tě.? Ukončil svůj dialog jak nahraný na pásce a usmál se.
Kdy? dojely do Londýna, hned zamířili k přepichové restauraci a jak se Larry po cestě doptal jmenuje se Smradlavý Kudel. Uvnitř na něho ka?dý koukal, larry to bral normálně, proto?e ta jizva co měl uprostřed čela, měla zvlá?tní tvar, tvar kulového blesku.(ne ko?těte)Nepochopil ale proč ho ka?dý zdravil a lezl skoro a? do kalhot. :) Na Vzpřímenou ulici se dostali záchodem Smradlavého kotle . Kdy? Larry otevřel oči, viděl v?ude kolem sebe jen samé přepychové obchody a podivně oblečené človíčky, byli oblečeni fakt divně. Měli kalhoty a přesto je?tě ?aty, prostě jako Hipíci. Zalíbilo se mu to a tak zalezl do obchůdku co měl nejblí?. Jeliko? mu dali pěstouni nějaké to malé kapesné (přepočtu 10000 troleonů) tak si mohl koupit co chtěl. Nic si nevybral a tak si nechal u?ít speciální věci. Potom si koupil stejnokroj do ?koly a zamířil do Krou?ánků a buclánků pro brky, pergameny a učebnice. Zatímco Larry ?el pro hůlku k Olíbandrovi, Bagrid si ?el ?odskočit? tedy Larrymu pro dárek k narozeninám. Kdy? Larry vstoupil do k Olíbandrovi spatřil jen dvě oči, nic víc. Po chvíli vzájemného koukání ale vylezl pan Olíbandr celý. Hned na něj bafl s hůlkou v ruce a řekl mu: ?Kup si tuhle hochu, ta je pěkná a mo?ná i funkční.? A tak si ji Larry koupil, jak tak platil , objevil se za oknem Bagrit s odbarvenou vránou a proto?e byla tak bílá tak ji začal Larry říkat Sně?enka. Měl z ní velkou radost a tak pozval Bagrista na oběd k Smradlavému botli. Jedli, pili, smály se, ale najednou se Larry smát přestal a s vá?nou tváří se Bagrista zeptal jak zemřeli jeho rodiče.Bagrid ale řekl, ?e to neumí vysvětlit a a? se na to rad?i pak zeptá Trumbála. Jak tak čas bě?el tak byl čas odebrat se na nádra?í a vyrazit na cestu do Nohavic.
Larry kotel2:
Do?li tedy s Bargridem na mudlovské nástupi?tě, dál u? Bagritd ne?el a jen tak se vypařil.Nezdvořák jeden.A tak jen larry pozoroval okolí jestli neuvidí někoho stejně oblečeného jako on, aby se zeptal, kam má jít dál. Najednou spozoroval tlupu Holíků, jak míří k přepá?ce v prostředku nástupi?tě a mizí. Přiblí?il se k ní tedy a chtěl si ?áhnout, ale kuk, ruka zmizela a nejednou zase kuk a u? tam byl celý a jeho zavazadla kupodivu taky. Ty nechal pak u ostatních na kupě a vzal si jen svůj sexy tygrovaném batů?ek s jídlem a ?kolním krojem, jak měl psáno na kameni. Kdy? se vlak rozjel, sedl si do prázdného kupé a koukal do prázdna, kdy? ho v?ak někdo z koukání vyru?il, představil se jako Don Řízek, měl pěkne vymakaný svaly a krásný zrzavý vlásky, no prostě hoch k pohledání. Kdy? se představil, vytu?il nějakou divnou reakci, proto?e ten kluk otevřel pusu a vykoktal: ? Dá? mi autogram, prosím??
Larry ho ale jen odbyl ? no jeliko? newím odkud mě v?ichni znáte, tak nedám. A? to budu vědět tak přijď?, kdy? u? mu to chtěl Don vysvětlit, tak ho ale zastavil a povídá: ?nechci to sly?et od tebe, řekne mi to ?. ?
Do kupé se vnořila dívka, nebyla to jen dívka, ale byla krásná jako bohyně, její úsměv zapalvoval kupé dvěma pohledy s otevřenou pusou.
Hned je ale propleska a bylo po výkukách.
Zeptala se, ? neviděli jste tu chameleona? Jeden kluk, Debil ho ztratil.
?Rádi bysme ti pomohli, ale ne fakt ne.? Odpověděli současně.
Kdy? u? byla na odchodu tak si v?imly malinkejch, roztomilejch očiček, který na ně civěli. Larry zakřičel: ?Hej počkej je?tě chvíli, mám ho, na?el sem ho?
?Jé vá?ně?Kde je??odpověděla s úsměvem.
?Támhle v rohu jen se podívej? řekl, přitom se koukal jen a jen na ni.
?Jo tak děkuju, řeknu mu kdo ho na?el, ale kdo vlastně jsi?? flirtovala s ním.
?Jsem Larry Kotel?
ona jen nevěřícně zírala a vykoktala ?e je Krémiona De?ová a ?e u? musí jít.
Don se na něj podíval a řekl: ?Co se jí stalo??
? Asi se ji udělalo zle, nějak zrudla? řekl si a dál to neprobírali.
Koukali z okýnka a uvědomovali si ?e je čas se převléknout, jak si uvědomili, tak udělali a jak to udělali tak u? vlak pomalu zabrzďoval a tak vystoupily a viděli tu krásnou moderní ?kolu a tím víc se tě?ily a? tam konečně budou.
KONEC 1. ČÁSTI
Za Bradavicemi 2:
Jeho ú?klebek byl plný napětí a vzru?ení. A zrovna v tu chvilku vklouzl do zapovězeného lesa a pozoroval temné ?umící stromy a černý mech, který ho nesnesitelně moc lákal, k ulo?ení ke spánku. Myslel, proč ne, lehnu si a vyspím se, zítra bych mohl jít normálně na snídani, ani? by si toho někdo v?iml, lehl, ale najednou cítil, jako by ho něco propichovalo, zvedl se tedy a pro sebe si nadával, co ho to vyru?ilo, koukl k zemi a tam co viděl neviděl, byla to jen bodlina, která se pořád zvět?ovala. Počkal tedy chvíli, a? nakonec viděl jak před ním stojí obrovský dinosaurodrak, o kterém četl jen v bájích a pověstích, nazýval se Dinodin, jeden z nejvzácněj?ích tvorů, ve světě kouzelníků. Najednou jako by se v?e rozklepalo a Dinodin promluvil:
?Co ty tady hochu pohledává?? Nemá? být u? dávno ve své posteli, vůbec se mi nelíbí ?e si tu.?
?Já, já nejsem jen hoch, sem Brad, Brad Split a-a-a chtěl sem si tu jen odpočinout po dlouhé cestě? zalhal
?No, ehm, tak si na mě lehni, je to pro mě potě?ení, u? dlouho jsem s nikým takhle nemluvil. Kdy? chvilku počká?, schovám si svou bodlinku? řekl Dinodin.
? Och, děkuji a má? nějaké jméno?? optal se opatrně a s dvoumetrovým odstupem Brad.
? Ale ano, jistě jsem Monodin, je to hrozné jméno vím, má matka byla divná a pojmenovala mě po nějakém mudlovském MONO článku, nebo co?
?Moje matka je taky zvlá?tní, mě pojmenovala po nějakém tom zpěvákovi, nebo po něčem takovým.? Svěřuje se hned brad, kdy? vidí ?e v tom není sám.
? Tak chce? si teda lehnout?? řekl Monodin a brad si v?iml ?e bez bodlinky je mnohem roztomilej?í, prostě lehátko k pohledání.
Ulo?il se tedy k Monodinovi na záda a kupodivu hned usnul. Jakmile se do stal do spánkového stavu, provázeli ho krásné sny.
SEN 1 : Ocitá se v krásné, mudlovské rajské zahradě, kde jsou v?ude prapodivná zvířátka, rozvalená, spárovaná, prostě si tam dělají pohodičku. Jak se tam tak prochází vidí dvě malé fialové rozcapené trojúhelníky , které tak po očku pokukují v?ude kolem a hladí si hrany, přijde tedy k nim a povídá:
? Ahoj, vy jste nějaký nový druh? Vás neznám.?
? Ne my jsme Pythrosové, jsme zvlá?tní miliony let starý druh mořských hvězdic, které mů?ou ?ít i na suchu, jsme bohu?el poslední ze svého druhu a tak nás sem ministerstvo pro ochranu ohro?ených druhů ulo?ilo.?
? A kde se to vlastně nacházím??
?Sem se dostane málo kdo, jen ti se silnou vůli a charakterem, kteří ?ijí ve vlastním světě. Jinak se sem posílají téměř vyhynuté druhy vzácných tvorů, jsi ve zvířecím ráji.?
Brad byl překvapený, v?echno se mu tam líbilo, zvířata, věci, plochy a vůbec celá ta rozkvetlá zahrada. U? se seznámil a tak se omluvil a ?el dál, uviděl nádherné zlatostříbrné ptáky, byla to zřejmě rodina, o těch Brad dřív slýchával, byly to, nemohl si vzpomenout a pořád to do něj rylo, tak se jich ?el zeptat.začal zase opatrně, nevěděl jestli nejsou třeba nebezpeční.
?Dobrý den, mů?u vás vyru?it??
?Ale jistě? promluvil zřejmě tatínek
?Víte, jste moc krásní ptáčci a já o vás sly?el v dávných bájných vyprávěních, ale nemů?u si vzpomenout na va?e jména, je mi to trapné, ale mohly byste se mi představit??
? Oooo, to je čest, ale jistě, já jsem Rovo, má ?ena Jovo a ná? synáček Rojo.jsme z velice vá?eného rodu Prasnítkovitých, dali nám název po odlesku, který házíme kdy? létáme, u? jsme oslepily támhle tu Ohniskovou slečnu.?
? Ach, u? vím, to jste byly vy, ta slavná rodinka, která přeletěla celou galaxii a zpátky ?e ano? Blahopřeju vám.?
? Ale to né my to můj slavný dědeček s mým otcem a babičkou.Ale skončilo to tragédií, to u? nikde nepí?ou, kdy? dolétly ke slunci, samým odleskem se zapálily a pře?il to jen můj otec, který později skončil jako hodinky. Já a moje rodinka jsme byly zatím jen na Uranu?
?Tak děkuju za vá? ?ivotopis, někdy ve svých snech se třeba je?tě stavím, mějte se!!!?
A jeliko? u? toho měl plnou hlavu tak u? rad?i pře?el do jiného snu s doufáním ?e nebude tak sladký, ale ?e se octne aspoň v nějaké pou?ti a hle?
SEN 2: Pře?el najednou do prázdno prázdné pou?tě,kde bylo tak maximálně kde nic tu nic.jen po zemi se sunuli hrbolky čím dál tím blí? k němu a narůstaly do neuvěřitelně velkých podob, bál se, jak jinak a tak začal couvat, ale ono to bylo v?ude, kdy? se to vynořilo, dostal hrozný strach, měl z čeho, pou?? byla plná pískogrilů. Podle bájí stra?ná ?zvířata?, na ka?dého na koho se podívají bez brýlí toho ugrilují a pak sní. Brad byl klidněj?í kdy? viděl jejich tupé výrazy a brýle na očích, z kterých vystupovala pára (to se asi tavily ty brýle). Ne? se nadál u? ho táhly do podpísku. Nevěděl co s ním udělají, ale byl rád ?e ho hned nepropálili. Dovedli ho asi k vrchnímu vůdci a ten na něj promluvil lidským hlasem.
? Jsi za posledních 321 let první kdo sem zavítal, co bys rád??
? Já vlastně nevím, jsem ve snu a hledám nějaké nové poznatky a dobrodru?ství. Vás jsem poznal jste pískogrilové, ?e??
? Ano to jsme, jako?e o nás ví???
?Pí?e se o vás v kouzelnických bájích a pověstích?
? Vá?ně? A kdy? to ví?, nebojí? se nás??
?Ne, ani moc u? ne, přijdete mi teď jako docela milá stvoření.?
?Jé, to u? nám nikdo dlouho neřekl? rozplakal se dojetím ?Pustě ho?, zavelel a dodal ? Je milý, nic mu neuděláme, zařiďte mu s námi večeři, nebo ne, budu s ním večeřet sám, dlouho jsem neměl společnost.?
Řekl a v tu ránu byly v?ichni pryč jen před Bradem byla velká tabule v?ech mo?ných dobrůtek.
Tak si s pískogrilem povídali o tom jak to probíhá na zemi a pod zemí. O tom co pořád pod tou zemí dělají, jestli je to nenudí, atd. dozvěděl se taky ?e to jsou dávní předci Prasnítkovců.
Byl tím překvapený, ale bylo to tak, nakonec kdy? u? chtěl jít, nemohl se ze snu dostat, co bude dělat? Zeptal se tedy jak se má vrátit zpátky do reálného světa. Pískogril jen mávl rukou a řekl: Hledej východ tady dole, je?tě by tu měl někde být, mo?ná cestou potká? mé poddané, jsou zvlá?tní, ale bát se jich nemusí?, jsou to Morkopové, to budou ti ?luté letící sluníčka, potom Drajové, ty jsou rů?ový a vypadají jako cérečka, plazí se po stěnách a nakonec Ka?ováci ti jsou rozko?ní, rád si s nimi hraju, jsou to takový pra?ky na pudrování. Nic se neboj a bě?.
A tak si Brad ?el a ?el hezky svou cestou, potkal morkopy, draje i ka?ováky. Kdy? do?el k velké pozlacené bráně, která vypadala jako vchod do pyramidy. Pro?el jí a zbudil se. Hodně sebou ?kubl, proto?e se mu něco nezdálo, měl v?ude písek. Zeptal se Mona , jestli mů?e mít někdo sen a zároveň ho pro?íval, mono odpověděl, ?e je to mo?né, ale jen v těch nejhezčích pohádkách nebo nočních můrách a ?e na sny nevěří, proto?e se nikdy do ?ádného nedostal.
Harryho neklidný spánek:
Harryho neklidný spánek

Konec prvního ročníku nastala Harry u? le?el ve své posteli u těch pří?erných Dursleyových. Zase měl tě?ký den, proto?e jen co přijel, dávali mu kapky. Znáte sami z vlastních domovů, úklid, vaření, mytí nádobí, prostě teror jako v?ude, ani kouzlo pou?ít nemohl, víte co to pro něj muselo být? Dva měsíce bez čarování.
Nastal večer a tak se tedy v poklidu ulo?il k spánku a doufal, ?e se mu aspoň bude zdát o magii, kdy? u? měl bez ní vydr?et. Jak tak le?el tak pomaličku usínal, najednou mu při?lo, jako kdy? ho z toho snu něco vytrhne. Probudil se, ale kde to je? Nemá být v Zobí ulici?
Podíval se v?ude kolem sebe a viděl jen a jen sníh? uvědomil si ?e je mu zima, v?ude sně?ilo, zuřila vichřice, ani pes by tohohle počasí nevylezl, tak co tam tedy dělal on? :) U? skoro umrzal, kdy? tu najednou usly?el, ?e sněhulákovi upadla mrkev. No jo, ale kde byl ten sněhulák? :) Začal ho tedy hledat. Nevěděl kam má jít, kdy? v?ude to vypadalo stejně, tak vytáhl kompas a jednodu?e chtěl jít na sever, ale zjistil, ?e nemů?e najít sever proto?e mu ten kompas zamrzl.
Kdyby tady tak aspoň byly Ron a Hermiona, pomyslel si. Kdy? tu najednou viděl ?e se tam najednou objevili.
?Co se děje??, vykřikli najednou.
? Já nevím, objevil sem se v tomhle snu a ani nevím jak, ale u? mi to nepřijde jako sen, ale jako hra s danými pravidly, která ti jinak splní jakékoli přání.? No jo ale to je dobrý pomyslely si a začali si přát: Hermiona ? ?Chci něco aby mi bylo teplo a taky nějakou dobrou literaturu.? Ron- ? Já bych chtěl Kulový blesk a něco teplého na sebe? a Harry? Co by si tak mohl přát? ? Tak a já si přeju ko?ich Leo?e Mare?e.? Na Hermionu spadly Sněhule a rů?ová zimní bunda, Ronovi se o hlavu otloukl kulový blesk a Harryho zavalil ko?ich Leo?e.
? Kdy? jsme se tu objevili někam si kráčel a koukal v?ude kolem, co jsi hledal?? zeptala se Hermiona.
? Taky bych to rád věděl? dodal Ron.
?No sly?el jsem jak sněhulákovi upadla mrkev a řekl jsem si ?e by to mohl být záchytný bod v této ?ivé hře a tak jsem ji chtěl najít, jdete se mnou, kdy? u? jste tu a nemů?ete zpět?
? Ale jo?, řekli neochotně.
A tak putovali sněhem, ale u? nemrzli, proto?e je jejich přání zahřívala.
Najednou Sněhová bouře ustala a uviděli těsně před sebou hejno pochodujících sněhuláků, asi moc nepochytili, proto?e sněhuláci přece nechodí. Sly?eli je?tě takové zajímavé zvuky, něco mezi mluvením a ?uměním? Proto při?ly blí?e k sněhulákovi a zeptali se ho co jsou zač a proč tak zběsile pochodují a křičí. Ten z největ?ích sněhuláků se toho ujal a ozval se:
?Jsme Bří?katci a hledáme svoje mrkve, někam se nám ztratily, vy máte být asi na?i zachránci. Abyste se dostali z tohohle snu, musíte najít na?e mrkve, máte na to 6 hodin, potom se z vás stanou Bří?katci a budete jen čekat na někoho, kdo se do tohohle snu dostane a najde je.?
No to je teda skvělý, řekli si.
? A mů?ete nám aspoň říct, kde jí máme hledat??
? Pomoct vám mů?eme je na východě, tam kde slunce vychází, tam kam my nemů?eme, proto?e bysme roztáli.?
A tak ?la na?e známá trojka směrem, kam jim Bří?katci ukázali. ?li dlouho u? asi čtyři hodiny, byly unavení, ale spát nemohli, v?dy? u? přeci spali. A navíc nebyl čas. Občas si přály pití a jídlo, aby se posilnily. Konečně do?li a? k východu slunce kde na ně čekala velká Sfinga, polo?ila jim hádanku:
? Kdy? to sní?, bude? mít lep?í zrak, kdy? to pak uvidí?, dodá? si energii a kdy? s ní někomu pomů?e?, dostane? to co bude? chtít a bude? moct v klidu ?ít, co to je??
?Bo?e co to jen mů?e být, přemý?lej Hermiono, si chytrá? řekl Harry
? Já fakt netu?ím, vyznám se jen v zubech kouzlech.? Řekla Hermiona
? Ale já vím? řekl Ron: ?je to ta mrkev přeci!?
?Ano jistě, mrkev? řekla sfinga.
V?e se najednou rozml?ilo a Harry viděl jen Sněhové koule a sly?el ?umot, rozeznal v něm hlas: ? Pomohli si nám, teď si jen řekni co chce? a v ?ivotě nás neuvidí?.?
? Přál bych si jen se občas setkat aspoň ve snu s Ronem a Hermionou, jsou v pořádku??
? Ano jsou u? doma a v bezpečí, právě se probudily a přebírají si svoje noční dobrodru?ství, jestli je tvé přání opravdové, splní se ti. Měj se hezky a nikde o tom nemluv.?
? Taky se mějte a přeju hezké jaro? řekl a probudil se.
Harryho neklidný spánek2:
Bylo léto, zase jeden krásný slunečný den a Harry utekl na chvilku od Dursleyových, aby si odpočinul. Utekl do parku, vlastně na políčko, kde měl udělanou malinkatou lavičku, aby si mohl lehnout a aspoň na chvilku se prospat. Ale ani by ho nenapadlo, ?e se mu bude zdát ?ivý sen, plný dobrodru?ství.
SEN: Jako by ho ze spánku vytrhl ?těkot psů a taky ?e ano? ?těkot dalmatinů. V?iml si ?e vedle něj jsou i Ron a Hermiona, jak si přál od Bří?katci. podíval se před sebe a viděl stádo ?těňátek dalmatinů, řítících se proti nim. Vylezli si proto na strom který se jim najednou objevil na levoboku. Kdy? byly nahoře, v?imly si ?e je plný různých druhů ovoce, asi ovocovník.. :) Přestali si v?ímat ovoce a shlídly dolů, kde viděli jak několik mu?ů honí ty dalmatiny, volají: ?Dochází maso a ko?ichy, dětem je zima, ulovte je!!!?,zabíjí je a odná?ení někam pryč. Dobře i zapamatovali směr a začali se cpát tím ovocem, kdy? u? byl strom celý bez plodů, slezli a ?li tím směrem, kudy ti odporní lovci. A tak ?li a ?li, bylo jim zle od toho jak se přecpali, a? do?li k super moderním mrakodrapům, které byly nechutně flekaté a měli bránu a náměstí jako nějaké město. Pro?li tedy branou a viděli trhy, ?li blí? a tam jen samé části z dalmatinů, znechuceně se podívaly okolo, kde nebylo nic jiného, přitom cestou potkali tolik ovocovníků. Kdy? tu najednou k nim při?li nějací mu?i, kteří je odvedli za jejich garsonkou, Cruelou Devil. Byla to ?ena vysokého vzrůstu a s těmi podpatky byla jak obr. Byla ?tíhlá a celá oblečená v dalmatinském. A na hlavě měla slu?ivý účes. (Jak kdy? jí dá někdo 220 V, jedna polovička ?edá a ta druhá bílá.)
Hned na ně promluvila: ? Nedáte si dalmatinské čufty? ?
? Ne, díky ? odpověděli v?ichni tři znechuceně
? Kdopak jste? ? zeptala se milým a v?ak křivým hlasem.
? Já jsem Hermiona, tohle je Ron a to je Harry ? řekla a u?klíbla se na ně.
? Je mi to hloupé, ale mů?u se na něco zeptat? ? rejpnul si Harry.
? No, no tak dobře ? odpověděla svojí zmalovanou pusou.
? Ehm, jste lidé, nebo co jste? ?, zeptal se opová?livě.
? Lidé? ? podivila se Crčela, ? Co to je?Nebo kdo??
? Já nevím, jen tak mě to napadlo?, plácl, aby nemusel nic vysvětlovat. ? Kdo tedy jste? ?
? Jsme Dalmaniaci, nejíme nic jiného ne? dalmatiny a nenosíme nic jiného na sobě. ?
? A proč? ? vyptával se dál.
? Jak proč? Co je dáno, to je dáno. ?
? Dobře, nebudu se dál vyptávat. ? řekl zklamaně Harry a chtěl říct kamarádům ?e u? tedy půjdou.
Zastavila je, a povídá: ? Zdr?te se tu chvíli.Zrovna nám přinesli čerstvé dalmatiny. ?
? Ne díky, my rad?i to ovoce kterého tu máte plné stromy a nikdo to nejí, je ?koda ho tu nechat ne?Zdr?íme se, abychom si něco natrhali domů a pak půjdeme. ?
? Jak tedy chcete, rádi jsme vás poznali, nechcete alespoň něco na památku? ? zeptala se tentokrát s nekřivým úsměvem.
? Ale ano, neměli byste semínka těch ovocníků? ?
? Ne, ale poradím vám, utrhněte si plod, snězte ho a zasaďte z něj pecky, malvice nebo co v tom bude, během hodiny vám vyroste strom, který bude neustále plný, tak tedy sbohem ?
? Sbohem ? rozloučily se, a ka?dý si cestou zpět vzal jeden plod.Do?li ke stromu, rozloučily se a mohli ka?dý v klidu vstát.
REALITA: Kdy? se Harry vzbudil, svíral v ruce plod, podobný broskvi, snědl ho tedy a zasadil pecku. Pak u? jen pozoroval jak strom roste a obsypává se plody, vylezl si na něj a jen jedl a vzpomínal na to, co se mu ve spánku zdálo
1.?kolní den:
Hermiona vstala a oblékla se do hábitu, měla je?tě spoustu času a tak tradičně vzala kní?ku a začala si číst, asi po pul hodině čtení zjistila, ?e je čas na snídani a tak v klidu se?la dolů a začala spořádaně snídat, jak bylo u nich zvykem.
Harry vstal a hned se kouknul kolik je hodin.
?Je?i?marjá, to u? je tolik? Zaspali jsme, dělej Rone vstávej.? Řval jak pominutý.
?Je?tě chvíli, prosím, mami nech mě.? Odpověděl rozespale.
?Já nejsem tvoje matka, sem Harry a právě jsme zaspali snídani.?
?Ne to není mo?ný? mohl se ucviknout Ron a rychle se probral.
Natáhli na sebe hábity a zbývalo jim deset minut.
Najednou Ron povídá: ?Harry, mě pří?erně kručí v bři?e, půjdeme se nasnídat, za pět minut se nasnídáme a pak to na hodinu stihneme?
?Tak dobře?
Kdy? byly u vchodu do jídelny zastavila je právě odcházející Hermiona: ? Nestihnete to na hodinu, myslím to vá?ně.?
?Nech nás, my to stihneme.? Řekl ura?eně Ron.
?Ale ona má pravdu Rone?, řekl Harry a podíval se na něj prázdným pohledem.
?Podívej na to jídlo, podívej jaký dobrůtky tu jsou.To si chce? odpustit??
Harryho zmohlo poku?ení. Posadily se a s chutí se zakously. Najednou ale sly?ely velký gong, který oznamoval začátek vyučování, lekly se polo?ily jídlo a letěli na hodinu, mezitím je?tě zabloudily, tak?e při?ly a? ke konci hodiny. Následoval výbu?ný rozhovor s prof. MC´ Gonagalovou, která se na?tvala a posadila je za to do 1. lavice. A Hermiona? Ta jen kroutila hlavou a říkala si, ?e kdyby ji poslechly mohly přijít včas.
A Ron a Harry měli jen kyselé kvichty, proto?e za nimi seděl Maltou a rejpal do nich, ?e to jsou ti největ?í ubo?áci, co mohou existovat.Pak si v?imly ?e je Hermiona opravdu nechutná ?prtka a ?e se pořád hlásí. Udělali si obrázek o v?ech kteří tam byly a s tím dál potom vy?ívaly.
Pak se a? do večera flákaly, teda krom toho, ?e přemý?lely od koho opí?ou úkoly, prostě ?koláci jako ka?dí jiní?.
Hermionin příběh:
Hermiona byla jak v?ichni víme velice o?klivá ?prtka se zuby pro veverku, co? nasvědčovalo tomu ?e byla jako dívka absolutně k ničemu, byla spí? jako robot co přeříká komukoli jakýkoli úryvek z kní?ky, kdy? bude potřebovat. Harry ji měl v?ak i tak rád jako kamarádku, ale Ron navzdory v?em jejím protikladům, poznal jaký má krásný charakter a zamiloval se do ní. Neřekl jí to a sna?il se to skrýt. Ale Harry , který u? ho znal, to poznal a rozhodl se s tím něco dělat. Jeliko? byli v ?estém ročníku, tak je čekal ples sedmáků, kam mohli téměř v?echny ročníky a Harry dokopal Rona, aby ji tam pozval. Ron to udělal, ale pak se styděl. Nechtěl jít na ples s veverkou. A bylo vidět, ?e je Hermiona z něčeho smutná, asi ze svého vzhledu a tak jednou ráno asi den nebo dva před plesem ho trkl nápad, vzpomněl si toti? na svojí přítelkyni Fleur dela Courovou a její ?Salón pro úpravy kouzelnických zjevných ksichtů?, neboli ? Salón pro slavnostní úpravy obličejů mágů?. Filch se tam taky pokou?el vetřít, ale tomu u? by nepomohlo ani 10 úprav za sebou a tak ho Fleur poslala domů. Harry pověděl Hermioně svůj plán a dal vědět Fleur. Ta připravila co potřebovala a Hermiona se mohla tě?it z úpravy ? Harry tam jen tak stál a čekal. Asi po hodině a půl za ním při?la Fleur: ?Bude to trvat déle ne? sem myslela, přijď si pro nás před plesem.? Zapi?těla, ji? bez francouzského přízvuku. Odjel tedy zpět do Bradavic a neustále uklidňoval Rona, ?e neutekla ?e ji před plesem bude mít před sebou jako vyměněnou. Ron byl vytře?tění a jak se čím dál tím víc blí?ila hodina začátku začali se oba připravovat. Kdy? zmizel i Harry měl Ron u? na pokraji psychického zhroucení, ale nedal se..:D A jak si tak čekal, zjevil se před ním Harry s dvěmi skoro identicky krásnými slečnami, Hermionou a Fleur. Kdy? si to tak vezme, Hermiona byla teď krásněj?í, nějak začal ti?e Ronovi závidět?

Pokračování pří?tě


<- Zpět na sekci

Hlasování:

Články
Povídky
Básničky
Galerie

Famfrpálový zápas
( 4722x, 16.11.2003, 84% )
POSTAVY
( 6636x, 1.12.2003, 57% )
Minerva McGonagallová
( 3755x, 1.12.2003, 55% )
Larry Kotel
( 2595x, 3.1.2004, 55% )
Můj příběh část II.
( 2243x, 19.12.2003, 55% )

HP:Quidditch world cup
( 3488x, 14.1.2004, 61% )
HP a kámen mudrců, PC hra
( 4801x, 30.11.2003, 54% )
Časoprostorová magie
( 3820x, 13.12.2003, 54% )
Polí?ka vytřela Dagdu :)
( 3453x, 16.1.2004, 54% )

Pravda o pádu lorda Voldemorta
( 3568x, 4.4.2004, 55% )
Kletby které se nepromíjejí
( 3954x, 13.12.2003, 54% )
Lyros pour toi, ma belle ;)
( 3629x, 4.2.2004, 54% )
Pravda o pádu lorda Voldemorta
( 3861x, 9.3.2004, 54% )